Pro Nikolku...

5. března 2009 v 18:56 | Lea Mell |  Moje tvorba
Moc dobře víš, že tohle nepíšu... Ale chtěla sem Ti udělat radost, nebo co já vím...
Asi bych řekla, že je to takový drabble... Snad se Ti bude líbit :)
Hlavně ať si zase v pohodě... Mám Tě moc ráda, zlato :))
A na chyby prosím nekoukej, už nemám sílu to opravovat... :)



Hnědovlasá dívka stála u okna a hleděla ven. Pozorovala temné bouřkové mraky a prudký déšť, který smáčel vše, co se před ním neukrylo. Na tváři měla lehce nostalgický výraz a rty vykreslovaly jemný úsměv. Už se nebylo čeho bát. Všichni byli v bezpečí, již nikdo neohrožoval jejich životy. Zlo bylo zničeno a teď už mělo být jen to dobré.
Přitáhla si k ústům sklenku whisky, kterou pevně třímala v ruce. Smočila rty v té omamné zlatavé tekutině a požitkářsky vydechla.

Po chvíli se okolo ní ovinuly něčí ruce. Objímaná dívka se ještě víc usmála a vychutnávala si tu blízkost. Odložila sklenku na parapet a otočila se ke své lásce čelem. Upřeně se zahleděla do jejích oříškově hnědých očí a ještě víc se k ní přivinula. Navzájem se topily ve svých duhovkách, pomalu se k sobě nakláněly, až to všechno spečetily smyslným polibkem.

Když se od sebe odtáhly, Ginny jí chytla za ruku a dovedla ke křeslu. Pohodlně se uvelebila a stáhla Mionu k sobě na klín. Ta si položila hlavu na její rameno a obě hleděli upřeně do plamenů, které se mihotaly v krbu nedaleko od nich.

"Nechápu to...," povzdechla si Mia.
"A co nechápeš?" zeptala se Ginny, a mezitím si natáčela na prst své dlouhé vlasy.
"Co? Tohle všechno. Že máme takové štěstí, lásko. Vyhráli jsme válku, ale padlo tolik lidí... Hrozná cena za to, že jednomu klukovi prostě přeskočilo a stal se z něj vraždící maniak.," povzdychla si.
"Já vím, já vím... Ale musíš to brát z té lepší stránky. Musíme žít přítomností, né se zabírat minulostí. Stalo se, co se stalo. Už to nevrátíme. Můžeme být jen rády, že tu jsme teď spolu...," chlácholila jí Ginny a usmála se.
"Bojím se... Bojím se toho, co ještě může přijít. Další temný zloduch, nebo něco podobného. Ginny, slib mi jedno, prosím. Nikdy mě neopusť...," zašeptala Hermiona a se skelnýma očima se podívala na svojí přítelkyni.
"Nikdy.," odpověděla a pevně ji uzamkla ve svém náručí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nika Nika | Web | 5. března 2009 v 19:05 | Reagovat

děkuji..já mám ráda tebe...já..já teď nemůžu komentovat nemůžu psát..:'( ..ale je to krásné :( ... bože taky se bojím, bojím se všeho..co ještě ku*va příjde? :( já...já uý prostě nemůžu..:'(

2 Nika Nika | Web | 5. března 2009 v 19:10 | Reagovat

děkuju prostě moc moc moc děkuju, ale nezasloužím si to...:(

3 Nika Nika | Web | 5. března 2009 v 19:58 | Reagovat

já chci, aby mě taky někdo objal :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.